Úvod – Lidé, jejich práce, jejich odměna za práci a jejich způsob řízení kapitálu a moci, privatizace pokroku a poznání
Lidská společnost prošla v posledních desetiletích hektickým vývojem. Přešli jsme (alespoň v západním světě) od realizace utopistických projektů založených na pozitivistických teoriích, předpokládajících, že „chyby“ lze systémově eliminovat, k tekuté modernitě, v níž odmítáme připustit jakékoliv další pokusy o nápravu světa. Nyní žijeme ve individualizované společnosti [1]. Jsme každý poutníkem na své cestě životem. Cesta a její křižovatky se staly cílem. Životní epizody přeskakují jako plamínky bez viditelné souvislosti mezi sebou. Chtěl bych poodkrýt jeden fenomén, který naopak jako tenká linka spojuje přírodní i humanitní vědy – symbiózu strojů a člověka. Z desítek úhlů se kognitivní věda dotýká vědomí, ale definice rozdělení inteligence a vědomí na živé a neživé je k nedohledání. Baumanova privatizace pokroku, podle které jsme velkou část minulého století strávili budováním továren na budoucnost a nyní si každý svým tržním chováním nakupujeme pokrok domů, je touto symbiózou intenzivně katalyzována. Lidská práce je v současné době na symbióze se stroji tak závislá, jako nikdy předtím a bez pádu politického a ekonomického systému planety je návrat do společnosti před vynálezem strojů vyloučený. Jaká je tedy naše situace?
Co je to komplexní strojový systém?
Stejně jako okolní svět můžeme zkoumat různým měřítkem (od kvantové fyziky, přes psychologii až k astrologii) a nezbavíme se syndromu komplexity a emergence, i systémy založené na počítačích můžeme pozorovat na rozličných úrovních. Od jednoduchých strojů (auta, pokladny, mobilní telefony apod.) až po sítě desetitisíců těchto strojů. V každé dimenzi existují přínosy, pro které jsou stroje využívány a systém komunikace s člověkem. Komplexní strojový systém je soubor strojů, které spolu vzájemně komunikují, ať už virtuálně, nebo skrze lidské prostředníky. Příkladem může být obchodní firma, která využívá pokladny, mobilní telefony, automobily, emailové servery, účetní servery apod. k zvýšení efektivity. Díky těmto strojům je schopná konkurence. Na pomyslném evolučním vrcholku (podobně jako lidé mezi zvířaty) stojí systémy pro podporu rozhodování a expertní systémy, které z kolosu lidí a strojů destilují informace a úzkému vedení firmy umožňují efektivní řízení. Tyto systémy pracují na principu bottom-top-bottom, kde nejprve dojde ke sběru dat od nejnižších úrovní, rozboru těchto dat, předložení informací vedení a distribuce rozhodnutí zpět do všech úrovní. Rozhraním počítačů už dávno není jen klávesnice, myš, obrazovka a tiskárna. Nástroje pro dolování dat s využitím lidí jsou mnohem dál. Počítač sám sice nedokáže rozpoznat, že nálada ve společnosti je poznamenána finanční krizí, ale podle dat dostupných z marketingových průzkumů a akciového trhu dokáže upravovat manažerská doporučení.
Komplexní systémy založené na počítačích v korporacích (řízení činností tisíců lidí a strojů)
V globální ekonomice hrají nadnárodní korporace zásadní roli. Moc plynoucí z množství jejich kapitálu a objemu obchodů prakticky určuje chování lokálních ekonomických subjektů. Typická korporace s tisíci až statisíci zaměstnanci po celém globu používá ke generování zisku sítě strojů a lidí. Ať už se jedná o informatiky, ekonomy, prodavače, dělníky, bagry, platební terminály, nebo počítačové systémy. Spokojenost a fluktuace zaměstnanců je měřena obdobně jako efektivita využití bucharů a vozidel. Pro efektivní řízení takovýchto kolosů jsou rozhodující informace. Informace jsou klíčem ke správným rozhodnutím a poskytovateli těchto informací jsou počítačové systémy. Pokud je pro korporaci výhodné zvýšit náklady na marketing ve východní Evropě, dozví se o této příležitosti vedení z reportů o této oblasti.
Komplexní systémy založené na počítačích ve vládních institucích (dopady rozhodnutí na ekonomiku, společnost a voliče)
Stejně jako v soukromém sektoru i ve vládních organizacích je komplexita řešených problémů nad lidské síly a bez pomoci strojů je moderní stát prakticky neudržitelný. Zajímavým dualismem je veřejný a politický zájem. Expertní systémy jsou schopné doporučovat optimální řešení mnoha problémů, ovšem hledisko optimálnosti je (narozdíl od korporací, kde je dlouhodobý růst nedotknutelným cílem) parametrizovatelné a parametrizované převážně z politických důvodů. Příkladem může být populismus, který díky informacím z expertních systémů v mnohém překonává propagandu totalitních režimů minulého století. Manipulace davem na základě jeho přání získaných z počítačových modelů je jedním z cílů, pro které jsou expertní a rozhodovací nástroje využívány. Zajímavým pohledem na komplexní systémy je jejich vzájemná komunikace. Komunikace mezi systémy se dá rozdělit na dva druhy, komunikace datová a komunikace rozhodovací. Datová komunikace probíhá různými způsoby od elektronické výměny dat, přes mýtní systémy na dálnicích až po tištěná daňová přiznání a jiné dokumenty, které jsou nejprve z jednoho sytému vytištěny, nebo jinak zhmotněny a v druhém pak digitalizovány. Druhým druhem je komunikace pozorovací, respektive rozhodovací. Rozhodovací komunikace je z pohledu symbiózy mezi stroji a lidmi mnohem zajímavější. Komerční systémy svá rozhodnutí sdílí především prostřednictvím trhu, reklamy a podobných nástrojů. Vládní a komerční systémy spolu komunikují především pomocí lidí. Příkladem může být report energetického kolosu doporučující propuštění 12% zaměstnanců z technických pozic. Takové rozhodnutí se skrze nás, lidská stvoření dostane k vládním organizacím, jejichž expertní systémy vyhodnotí dopady tohoto rozhodnutí (buď na kriminalitu, životní úroveň, HDP apod., nebo na volební preference) a na základě těchto předpokladů se volený zástupce vydá na jednání se zástupcem soukromého sektoru. Z těchto jednání si odnesou požadavky a po vymodelování jejich dopadů v expertních systémech (přiznávám mírné zjednodušení – korupce, neschopnost apod.) dojdou ke shodě. Role lidí by se v takovém případě dala nazvat informatickým pojmem interface.
Komplexní systémy a jejich vztah k lidem skrze poznatky společenských věd (motivace, loajalita, marketing, pravidla výběru zaměstnanců…)
Lidské společenství je z organizačního pohledu velmi zajímavou a heterogenní strukturou, i přesto dokázaly psychologie, historie, sociologie a další humanitní obory najít mnoho strategií, které dokáží naši komunitu ovlivňovat a směřovat. Tyto principy jsou využívány při motivaci a výběru zaměstnanců, cílení reklamních kampaní i udržování loajality zákazníků i zaměstnanců. Komplexní strojové systémy jako multiplikátory kapitálu a moci těchto principů využívají především nepřímo. Vzhledem k jejich převážně číselnému a symbolickému chápání reality jsou výsledky zaměstnanců, HR a marketingu jen parametrem brzdícím, nebo zvyšujícím stanovené cíle (dlouhodobý růst, obecný prospěch, volební preference). Přesto dokáží porovnáváním výsledků mezi sebou rozpoznat, jednají li lidé na svých pracovních pozicích efektivněji, nebo méně efektivně, než ve srovnatelných institucích. Vezměme si příklad HR politiky české pobočky nadnárodní firmy. Bude-li fluktuace zaměstnanců neudržitelná a v regionu obvyklá, doporučení expertních systémů na to poukáže, případně navrhne řešení (zvýšení motivace, zaměstnanecké benefity apod.) Zajímavým fenoménem je platová nerovnost mezi oborem IT a ostatními obory. Tito pečovatelé profitují z toho, že komplexní systémy bez nich nejsou schopny existence. Celá situace připomíná velkostatkáře, veterináře a vesničany. Statkář vlastnící zvířata, která generují zisk, se o ně sám nestará, ale je ochoten veterináři zaplatit mnohem víc za jeho práci, než děvečkám a dalšímu pomocnému personálu. V současné společnosti neexistují statkáři, majetek je oddělen od managementu a management je závislý na strojích. Stroje odhadují, jaká výše mezd, benefitů a marže je udržitelná a de facto určují, které své vlastnosti by chtěly nechat lidmi rozvíjet. A to jak v soukromé, tak vládní sféře. Dokonce i akademická půda je měřena, vyhodnocována a plánována. Samozřejmě existují i organizace a firmy, které nedisponují arzenálem komplexních strojových systémů, ale pravděpodobnost jejich začlenění do takovýchto struktur roste s jejich schopností zhodnocovat kapitál, ovlivňovat veřejné mínění, nebo kumulovat moc (startup firmy -> převzetí velkou firmou, enviromentalistické organizace -> kooperace s politickými strukturami).
Společenské vědy jako kategorizační systémy a black-boxy
Posledním ostrůvkem, který se zdá být ovládaný čistě lidskou myslí jsou společenské vědy a související obory činnosti. Poznatky kognitivní vědy a možnosti expertních systémů, stejně jako tendence těchto systémů shromažďovat informace ze všech oborů lidského poznání (např.: http://books.google.com/) ale ukazují, že tento stav je pravděpodobně přechodný. Většina výsledků lidské touhy po objektivní kategorizaci je strojově snadno uchopitelná (kupř.: literární věda), ale některé oblasti lidského vědomí zůstávají zatím pro stroje tzv. black-box. Stroje jsou schopny měřit vstupy a výstupy galerií, muzeí, divadel, kategorizovat je podle různých parametrů, ale vnitřní smysl těchto lidských činností jim zatím zůstává skryt. Na druhou stranu, my lidé s naší vědou nejsme schopni přiznat vědomí ani jeden druhému (i když je pro nás snazší předpokládat, že vědomím disponuje každý z nás), takže stěží přiznáme vědomí entitám, které ovlivňují naše životy ve výše popsané míře a často nás používají jen jako nástroje k dolování informací nebo ovládání těch jednodušších strojů protože náklady na nás jsou nižší než náklady na tvorbu adekvátních robotů.
Závěr – Symbióza
Symbióza mezi počítači a lidmi je stejně úchvatná, jako libovolná jiná symbióza v přírodě. Vědomí komplexních systémů a jejich poetika jsou často popisovány jako teoretické, nebo v budoucnu dosažitelné jevy. Nepřesnost podle mě spočívá v zaměřování se na jednu úroveň jejich fungování – umělou inteligenci. V pohledu, o který jsem se pokusil, je snad zřejmé, že půvab umělého vědomí se skrývá v komplexnosti působení strojů na naše životy, politické i ekonomické systémy a že s kocháním se novým anorganickým druhem na naší planetě jsme měli začít už včera.
[1] Bauman, Zygmund; 2005; Liquid Life; str. 25
Další použitá literatura:
Další použitá literatura: Vonnegut jr., Kurt; 1963; Cat’s craddle 2008;
Vítejte v pavilonu opic
Ecco, Umberto; 2000; La bustina di Minerva
Burian, Jan; (XNA); Etika umělého vědomí
Warvick, Kevin; 1999; Úsvit robotů, soumrak lidstva
Markoš, Anton, Kelemen Josef; 2004; Berušky, andělé a stroje