Nodar – 25.leden 1988, Bakuriani – 11.únor 2010, Vancouver
Z malého města kdesi v Gruzii šel 21 let za svým snem – Zimními olympijskými hrami. Na stránky novin se dostal ještě před oficiálním zahájením a plnil je déle, než ledasjaký medailista. Svět na něj nezapomene. Na konci jeho tréninkového závodu čekaly jen tři be, be be… betonový sloupy.
otec / prezident gruzínské sáňkařské federace: „Zvládl všechny závody Světového poháru a dostal se na olympiádu. To by nedokázal, kdyby to byl nezkušený sportovec. Každý může udělat chybu a zlomit si nohu nebo se jinak zranit. Ale zemřít…!“
1) Kumaritašvili vyjel pozdě ze zatáčky 15 a nezvládl svou chybu napravit, aby najel správně do poslední zatáčky. I když se snažil svou situaci vyřešit, ztratil kontrolu nad saněmi.
2) Závodník vylétl ze saní a byl vymrštěn mimo trať, okolo které byly jen nízké zábrany.
3) Kumaritašvili v rychlosti 145 km/h narazil do ocelového nosníku.
Kumaritašviliho smrt sledovalo téměř v přímém přenosu nepředstavitelné množství lidí nejen v Gruzii a Vancouveru.
Otec / prezident gruzínské sáňkařské federace: „Můj syn trénoval od čtrnácti let, jezdil na drahách ve Francii, Rakousku a Kanadě a nikdy se nezranil.“
Olympijský vítěz ve vzpírání Georgij Asanidze řekl: „Nodarova smrt je velkou ztrátou nejen pro Gruzii, ale pro sport na celém světě. Zaslouží si veškerou úctu za svou hrdinskou smrt.“
Ze světa:
Mezinárodní sáňkařská federace zahájila vkladem 10000€ sbírku na podporu rodiny zemřelého.
Tiskové prohlášení: „Před několika lety jim shořel dům. Hlavně díky pomoci jediného syna začala rodina s opravami domu, které jsou, bohužel, stále na počátku.“
Nejdůležitější věcí v životě není triumf, ale závod;
není důležité zvitězit, ale důstojně se zůčastnit.
Sportem ku smrti?